3technika

3. Technika

Jednoduché odrážení a odvracení míče již máme za sebou a tak se naučíme pracovat s míčem a to znamená dávat míčům různou rotaci jako například podseknutí nebo úderem na horní či boční část míčku.

3.1. Rohy

Jedním z nejslabších míst bránícího hráče jsou rohy. Každý si vzpomene na své začátky, kdy dostával kanára 0:11 nebo papouše 0:12 a to brankami od rohů. Tímto trápením prošel a prochází každý z nás bez vyjímky. Je úplně jedno, zda hraje pravák, nebo levák. Soupeř brzy zjistí, který roh máme slabý a do něj se snaží dávat míče z jakékoliv pozice, dokud budou padat góly.

A jak na ně?

3.1.1. Na plocho

Pokud hrajeme pravou rukou, tak nejobtížněji se vybírá pravý roh, protože čepel pálky směřuje do levé části hracího prostoru a musíme utěsnit prostor mezi rukojetí či chráničem a mantinelem na pravé straně pod kontaktní deskou.

Levý roh se vybírá snadněji a to většinou plochou pálkou. Důležitost klademe na rychlost a místo, kde budeme bránit roh. Když je velmi prudký míč, snažíme se ho zachytit těsně vedle branky. Pokud je míč pomalejší, jdeme přímo před roh - blíže zadní stěně stolu a to z důvodu, že máme více času a následně můžeme rovnou založit útok. Při rychlem míči se často stává chybou, kdy jdeme až na roh a míč o chlup mineme a ten zapadne do branky podél mantinelu.

Větší problém je roh u hrající ruky. Míč se nám dostává pod ruku a protože v těch místech je jen rukojeť míč často podběhne pod rukou. Zde se musíme naučit pohyb zásadně vždy ke hraně branky a následně posunutím míče plochou pálkou před branku a zde odpálit čepelí. Odesílat rukojetí není tak rychlé a soupeř bez problémů může založit další útok.

3.1.2. Na stojáka

Ti, kteří se naučili vybírat roh postavenou pálkou na výšku většinou míč nezachytí a nebo odpálený míč letí do středové desky, protože nesklopí včas pálku směrem k hrací desce. Zásada je, že svíráme méně než 90°úhel, abychom míč přidržely na mantinelu. Dále se snažíme rukojeť předklánět před čepel směrem k hrací desce. Z této polohy, kdy nakonec míč odpálíme je návrat do základního postavení pomalejší a né tak často se zdaří. Pokud přeženeme úder podél mantinelu, tak musíme počítat s velmi rychlým návratem po druhé straně mantinelu. V tomto případě se začátečníkům často podaří si dát vlastní gól! Proto je dobré nejdříve pálkou na plocho zachytit míč a otočkou v rohu na stojáka odpálit míč zpět. Ale jen na stojato bránit roh nedoporučuji.

3.1.3.Zastavení a odpálení míče

Další variantou, se kterou moc nesouhlasím, je zastavit si míč v rohu, přetočit pálku na forhend a v co nejkratším čase míč odeslat.Tady se stává, že se náhle míč dá do opětovného pohybu díky rotaci a odkutálí se nekontrolovaně do branky. Při této variantě někteří hráči například z Holandska či Polska velmi hlučně zablokují míč o mantinel, druhou ránu míči uštědří při ještě silnějším přiražení na mantinel a až třetí úder bývá ten, kterým míč odešlou na soupeřovu stranu. Pokud rozhodčí neuzná, že je bouchání nesportovní, tak to hráči budou využívat. Ale tak jako tak to chce nacvičit, aby míč nemohl přeběhnout pryč. Vyplatí se být důsledný.

3.1.4. Moje varianta

Já volím zablokování míče tak, aby se nezastavil ale směřoval od rohu na střed a po přetočení pálky odesílám, kam je třeba. Jednak se tím vyhnu nenadálému rozběhnutí míčku podél mantinelu do branky a zároveň mám míč plně pod kontrolou. Soupeř většinou očekává, že pokud zastavím míč v pravém rohu, budu ho posílat po pravém mantinelu zpět, ale pokud si převedu míč na střed, tak soupeř nemá většinou šanci okamžitě vycítit, kam míč pošlu.

3.1.5. Vyrážení z rohu ven

Dále si musíme dávat pozor na vyrážení míče v rozích. Míč často naráží na rukojeť, nebo hranu pálky a pokud má rotaci, není k udržení. Proto pálku musíme více natáčet směrem k hrací desce a k míči co nejvíce kolmo.

Chytat míč prsty není dovoleno, tak si tím pomáhat nemůžeme. Ale dobrý chránič schová naše prsty před rozhodčím.Pokud ale zjistíme, že prudké míče nakonec nekončí v brance, je dobré je pouštět dokola, ale dáváme si pozor na to, aby se náhodou neotřely o zadní část pálky či chrániče a tak si při tom stoupneme více před branku, než míč odletí na soupeřovu stranu. Některé rohy jsou svým sklonem přímo pastí, kdy prudký míč nesklouzne, ale vyletí z rohu ven.

3.2. Mantinely

Při tvoření hry je nedílnou součástí využívání mantinelů. Ty mají nejen funkci odrážet míče, ale při špatné kvalitě rohů i jediný způsob, jak soupeře ohrozit.

Rychlý povrch umožňuje vícenásobné odrazy. Křižné rány tj. z prostoru u rohů střílet před protilehlý roh a míč se dostává pod rukou do branky. Naopak vícekrát odražené střely zmátnou hráče tak, že se snaží pálkou hýbat na tu stranu, kde slyší poslední odraz, ale nestíhá. Kombinacím je zde prostor otevřený,kombinace jeden, dva, tři a více odrazů o mantinel s rohem. Střed bránícího hráče je většinou dobře pokryt a tak boční strany jsou tou možnou variantou pro střelení branky. Tady každá rána může mít jiný odraz od mantinelu a my si musíme přímo hrát a vymýšlet různé úhly pro rozpohybování soupeře tak, aby nám jednu ze stran odkryl. Naopak u pomalého povrchu doporučuji co nejméně odrazů. Míč se příliš zpomaluje na tomto povrchu a tak přesnost úderů je zde velmi důležitá. Pokud ale naše snažení nevede k toužené výhře, asi moc při hře přemýšlíme až to prostě překombinujeme. V tom případě ihned musíme zjednodušit hru i počet odrazů.

V přiloženém způsobu střel na branku najdeme několik variant s odrazy o mantinel. Tak se na ně podívejte a třeba je i doplníte.

3.3. Podání

V moderním pojetí hry je nejdůležitější moment překvapení. Při podání je nemožné pro soupeře odhadnout, kam míč bude poslán. Já dávám přednost razantnějšímu podání do míst, kde má soupeř slabinu, ale i ušmoulaný šourák udělá své. Míči přitom dávám horní nebo dolní rotaci. To způsobí při nárazu na soupeřovu pálku odskočení míče mimo stůl. V Showdownu platí u míče pravidlo: "Úhel dopadu se rovná úhlu odrazu". Záleží na každém hráči, jaké místo si zvolí na stole k odpálení míče při podání. Nedoporučuju hrát stále stejné podání, které Vám nejlépe jde, protože je potom jednoduché si vyčíhat směr a ubránit ho a naopak si připravit protiútok, ale o tom v jiné kapitole.

3.3.1. Vedle mantinelu

Míč odpálený kousek od mantinelu se dostává do prostřed soupeřovy branky a je slyšet pouze ťuknutí o mantynel. Logický pohyb bránicího hráče je reagovat na stranu o kterou byl míč odražen a odkrývá si střed branky, protože se přesune do protistrany. Lze podávat tak, že při úderu do míče ruku vytočíme směrem proti hodinovým ručičkámpokud podáváme o pravý mantinel a po hodinových ručičkách na levém mantinelu a tím mu dáme boční faleš.Míček pouze štrejchne mantinel.

3.3.2. Před brankou

Míč, který odpálíte z prostoru před brankou se odrazí od Vašeho mantinelu do soupeřova protilehlého rohu a potom do branky. Toto podání vyžaduje přesnost, kterou je dobré získat na tréninku.

Míč si můžeme postavit co nejvíc dosáhneme před branku a vší silou podáme. Zde je zas problém, abysme stihli odpálit před dělící čarou, ale účinek je velmi dobrý. Od mantinelu se míč odráží před protilehlý roh a padá do branky pod rukou.

Podání od rohu křižmo o mantinel k soupeřovy je podání spíše na jistotu, dráha je velmi dlouhá amy máme alespoň trochu času.Pokud soupeř není začátečník, tak takové pomalejší podání většinou stačí chytit a nás připravit o možnost zaútočit.

3.3.3. dva mantinely

Jednou za čas můžeme vyzkoušet podání mantinel – mantinel a střed, ale za normální situace míč přistane přímo na soupeřově pálce. Vyplatí se to v dramatické koncovce, kdy je už na každém hráči vidět, jak je nervozní a chyba se stává dost často. Je to z důvodu, že soupeř očekává rychlé podání a i když nemá takovou rychlost, soupeř reaguje příliš rychle a odkryje právě střed. Jsou to ty nejošklivější branky z podání.Ale vyzkoušel bych jen dvakrát za celý set, vícekrát ani né.

3.4. Rotované míče

S míčem se dá kouzlit, když jsou nápady a když se hráč nechce stát jen průměrným. Míč má tu vlastnost, že při úderu dostává rotaci. Ta se hodně nejčastěji používá v tenisu. Míč při dopadu mění směr a při dotyku s pevným povrchem je tato změna o to větší.

Horní rotaci dostane míč, když ho udeříme víc z hora a to uděláme tak, že pálkou jakoby pohladíme míč směrem od sebe nahoru obloukem a zároveň ho vyšleme k soupeři. Jakoby mu vytvoříme úderový žlábek. Zde je důležité vědět, kam ho umístíme, protože při přímém odrazu od zadní stěny letí míč nejkratší cestou k naší nelibosti ven.

Naopak dolní přetočenou rotaci dosáhneme podseknutím míče. Je to dost obtížnější v tom, že míč tak trochu v počátečním stádiu zvedáme a rozdělující deska se může zdát příliš nízká. Zato na druhé straně se míč odráží směrem do hracího prostoru. Proto se dá dost dobře použít u předkloněných hráčů.

Rotaci míč ztrácí při úderech o mantinel, ale vyjímkou je roh, kdy mírně nadskočí a lépe sklouzne do branky. Boční úder dá zas rotaci horizontální, používá se při střele o jeden mantinel a pod soupeřovu hrací ruku

3.5. Pálka a držení

Vše na všem závisí, u pálky to platí dvojnásob. Každý hráč má jinak velkou ruku a jinak je schopen cit přenést do pálky. Proto je dobře, že si v dnešní době může vybrat těžší či lehčí. Začátečníkům doporučuji těžší pálku a to dřevěnou. Již z toho důvodu, že je neohrabaná a nejlépe donutí odstraňovat chyby při hře, ale je cenově nejdostupnější a až později zjistíme, jaká pálka je vhodná a investice se vyplatí až se rozhodneme hrát častěji.

3.5.1. Druh pálky

Ten, kdo má v životě těžkou práci je pro něj nejvhodnější těžší pálka - aby měl něco v ruce. Nemusí mít strach z únavy a manypulace je v podstatě stejná, jako u jiných typů.

Lehčí pálku doporučuji spíše domácím typům, lidem, kteří pracují s počítačem nebo v administrativě. Mají citlivější ruku a

s těžší pálkou by se dříve unavily. Posilování ruky bude v jiném bodě.

Časem vyzkoušíme několik druhů pálek včetně materiálu a pro nejvíce vyhovující se rozhodneme později.

V pravidlech se dříve hovořilo o pálce hladké bez polepení. Znám pálky celodřevěné, z překlížky, z plastů nebo laminátu.

Dřevo nebo překližka je měkká a hraje se s ni již od prvopočátku. Nevíhodou je životnost. Když si na pálku zvyknete, začne se drolit a štípat. To přichází během jednoho roku.

Zato plastová pálka má životnost o mnohem delší. Pokud je tvrzená uhlíkem, vydrží na celý život. Nevíhoda je snad jen v tvrdosti a větší hlučnosti. Po mé více jak desetileté praxy můžu vyvrátit tvrzení, že pálka více vyráží míčky. Pro mne je výhodou, že nemusím dávat takovou sílu do úderů, které jsem byl nucen dávat do dřevěné, kterou jsem kvůli opotřebení musel každý rok vyměnit.A zvykat si každý rok na novou taky není to pravé ořechové.

3.5.2. Rukojeť

Rukojeť doporučuji, aby si každý hráč upravil sám. Pokud dělá otlaky, nebo odřeniny, není to pro hru dobré a místo na rukojeti se musí obrousit.

Povrch rukojeti je taky důležitý, někteří hráči mají suché ruce a lakovaná rukojeť jim stačí, potom jsou zas hráči, kterým se potí ruce a lakovaná rukojeť klouže. Někteří si rukojeť obalí izolepou na koberce, nebo na ní nasunou kus od gumové duše, která se používá na kolech. Je možné nechat dřevo bez laku. Ale pokud máte chránič ruky v podobě rukavice, která Vám zakrývá celou ruku, tak stačí lakovaná rukojeť. Ale jen praxe Vám ukáže, co je pro Vás nejvhodnější.

3.5.3. Držení pálky a chránič

Držení pálky závisí na mnoha věcech. Ale základní je co nejvíce cítit chování pálky při dotyku s míčem. Já používám chránič prstů, kdy bříška ze spodu jsou bez krytí a celý chránič je přidržován gumičkama. Mám tak absolutní kontakt s pálkou a cit pro manipulaci maximálně možný. Držím pálku přiměřeně, né křečovitě a né zas tak, aby mi jakákoliv silnější rána vyrazila pálku z ruky i když i toto se občas stane.

Ale většina hráčů má chránič celé ruky a kontakt s rukojetí má buď přes koženou rukavici, která je trochu neohrabaná a musí si majitel zvyknout na trochu odlišné pohyby, nebo látková, která taky dobře saje pot, ale cit v prstech je větší. Vnější strana chrániče či ruky musí být ale co nejtvrdší. Nestačí jen mít tenkou látkovou rukavičku, jako by jsme se odhodlali jít do tanečních. Nárazy od míčů jsou silné až prudké a bolestivé. U některých hráčů jsem viděl i gumové rukavice, ale ty nejsou moc vhodné. Ruka se velmi potí a povrch gumy se může rychle poškodit až přestane plnit tu funkci ochrany ruky. Přiznám se, že stálý výrobce chráničů vlastně není a každý se musí sám postarat o svůj chránič. Měl jsem v ruce hokejové rukavice, které jsou velmi lehké, ale na některých místech zvětšují objem ruky více jak opřípustnou míru. Možná hokejbalové můžou vyhovovat. Ale kožené těžké na nějaký druh boxu bych určitě nedoporučoval.

3.5.4. Polepení pálky

Podle nejnovějších pravidel smí být pálka polepena například gumou, korkem či podobně pružným materiálem.

Vyzkoušel jsem pálky, které měli polepenou jednu stranu korkem a druhou gumou. Korek výborně bránil prudké míče a nevyrážel je, za to guma při podání dávala míči nejen vyšší rychlost, ale i možnost víc narotovat vyslanou střelu. Jsem rád, že toto v pravidlech bylo povoleno. Tak že vyzkoušet a potom se rozhodnout.

Pokud se rozhodneme pro povrch, který je gumový s drobným vzorečkem, tak si na ní musíte zvyknout, protože je to úplně něco jiného, jak s hladkou gumou. Míče dostanou ještě větší rotaci, tak že se často zpočátku stává, že podání dáváte do středové desky a nevíte proč tomu tak je. Ale při bránění lepší drží míč a tolik neutíká z čepele. Předpokládám, že se najdou lidi, kteří vyzkouší další materiály, které přilepí na pálku, ale jejich chování bude různé.