2základy

2.1. Podání.

2.2. Obrana.

2.3. Taktika hry.

2.4. Střední hra a zakončení

2.5. Odrazy

2.6. Rohy a jak na to

2.7. Co mít s sebou u stolu

Nevím dát Kauče nebo oblečení

2.0. Základy hry

Je několik etap základů hry, které je dobré si postupně krůček po krůčku zdokonalovat a vylepšovat. Tím nejdůležitějším kromě podání je obrana, trpělivost a připravenost na celý turnaj včetně občerstvení či dobrého kouče.

Pokud nám cokoliv bude chybět, tak se na jakoukoliv výhru hodně nadřeme.

2.1. Podání.

Pro začínající je podání velkým oříškem pro vstup do hry. Míček se musí jen jednou odrazit o mantinel na straně podávajícího a přejít na soupeřovu stranu, přitom se nesmí dotknout středové desky natolik, aby neprošel. Můžeme podávat jak o levý tak pravý mantinel . Tehdy je podání v pořádku a boj může začít.

Pálku při tom musíme naklánět směrem do stolu, aby míč nevzlétl do středové desky. Ze začátku budou podání pomalé, ale i to se časem zrychlý natolik, že to nebude ztrátou, ale výhodou. Když se podání nepodaří, získá soupeř jeden bod.

Když jsem začínal psát tuto příručku, byla tato situace posuzovaná jako ztráta podání, ale při dvouchybě ztráta všech podání a následně podával soupeř - pravidla se stále vyvíjí. Každé podání dává možnost okamžitě skórovat a to buď za 1 bod, anebo za dva body, když míč zkončí v brance a tomu říkáme ESO. Proto je velmi důležité, jak umíme podávat a kdo v zápase podává jako první má určitou výhodu. V roce 2014 se již podává jen dvakrát za sebou, ale dříve jsme měli až 5 podání a to už byla hodně slušná výhoda. Základem je tedy přesně umístěný míč s patřičnou razancí. Soupeř reaguje vždy v tísni a tak pravděpodobnost že udělá chybu je největší v celém setu. Když ale bude míč pomalý, soupeř jej lehce zachytí a může vklidu založit útok. Tím se připravíme o výhody spojené s podáním. Proto při tréninku Klademe velký důraz naprocvičení různých technik při podání.

Snažíme se podání střídat, abychom měli stejně dobré na obě strany, protože jednostranně usměrňovaný míč ulehčuje soupeři situaci. Začínáme s míčem uprostřed stolu a to asi 10 cm před brankou. Pálku při tom držíme lehce šikmo proti mantinelu a zároveň jí protáčíme při dotyku s míčem, aby dostal míč rotaci, ale to je již o technice hry. Míček stále držíme nehrající rukou až do momentu, kdy se pálka dotkne míče.

Taky je důležité vědět, zda je soupeř pravák nebo levák. To lze snadno zjistit dotazem u rozhodčího. Většinou ale platí, že levák má slabší levou stranu a pravák pravou.

Nesmíme se ale zasnít a snažit se dotlačit myšlenkou míč do branky. Jak odpálíme míč, okamžitě se musíme vrátit do základního postavení, abychom zachytili vracející se míč. Postupně můžeme zkoušet odpal míče z různých vzdáleností jak od branky, tak mantinelu, ale to již v technice podání.

2.2. Obrana.

Velmi důležitou částí hry je obrana. Na té se staví útok, střední hra či pouhé vyčkávání na příležitost zakončit. Zásadou je umět číst soupeřovu hru a to ještě nejlépe na soupeřově straně odkud bude míč poslán.

základní postavení: Pálka je přesně uprostřed před brankovištěm. Ruka je lehce opřená o stůl, nebo volně bez dotyku a mírně s ní pohybujeme vlevo a vpravo - jen nepatrně. Naučíme se nejdříve automatické prudké pohyby kolem branky s návratem do základního postavení. Kroužíme kolem branky vpravo s dorazem na mantinel a zpět do středu. Vzápětí vlevo a zpět co nejblíže brankovišti. Nesmíme nechat ani kousek volného místa při mantinelu. Toto si trénujeme zpočátku co nejčastěji. Hráči dělají chybu, když se snaží bránit a jsou při tom mimo střed. Potom je jen otázka času, kdy na to začne soupeř reagovat. Jsou to střely tzv. pod ruku, které většinou končí v brance. My v tomto případě nejsme schopni okamžitě přemístit pálku z jedné strany na druhou. Když zůstáváme ve středu před brankou, máme to na obě dvě strany stejně daleko a stihneme i dobře umístěný míč do rohu. Začátečníci si nevědí rady, kam dávat pálku, protože prohrávají vysokým rozdílem jen díky tomu, že míče směrované do rohů sklouznou do branky podél mantinelu.Ale časem zvládneme i rohy vychytávat.

Při základním postoji je důležité mít pálku mírně nakloněnou směrem vpřed do stolu, aby nevyrážela prudké míče ven mimo stůl. Když má míček velkou rotaci a dotkne se pálky, která je kolmo či smírným záklonem vzat, vyletí ihned mimo stůl.

Pálku musíme držet pevně v ruce, ale ne křečovitě. Při lehkém držení před brankou prudký míč ji dokáže prorazit a dostat se tak do branky i s pálkou. Velmi silné a křečovité držení nám prozměnu brání v rychlé manipulaci s pálkou. Reakce na míč je o to pomalejší, čím více pálku svíráme v ruce. V zásadě bráníme zbekendové strany a nesnažíme se bránit z forhendové strany, kde pálku musíme přetáčet od těla a to vždy zabere hodně času, hlavně začátečníkům.

Rohy proto vybíráme směrem od branky ven s dotykem mantinelu.Tady je zásada, že čím blíž u branky zarazíme pálku o mantinel, tím je zásah účinnější. Když půjdeme po míči do rohu, stává se, že je míč rychlejší a těsně proklouzne kolem pálky a rohu do branky.

Ti lepší hráči se naučí otočku v rohu, kdy čepel je natočena směremjak levému i pravému rohu do oblouku mantinelu a při zachycení míče rychle otočíme pouze pálkou při čemž ruka je ve stejné vzdálenosti od rohu.

Je také dovoleno na chvilku zastavit míč v rohu tak, abychom pohodlně mohli pálku natočit k odpálení na soupeřovu stranu. Podle pravidel ale máme na to jen omezený počet vteřin, dnes

jsou to 2 vteřiny.

Nejvíc si ale dáváme pozor na míče, které sice zastavíme, ale díky rotaci jsou schopny přesto sklouznout do branky ať odrazem od naší pálky, nebo od chrániče prstů.

Tričko bychom měli mít zastrčené třeba v kraťasech, teplákách či kalhotech, aby neplandalo, protože i takový dotyk míče s tělem se trestá jedním bodem. Pokud se nám podaří míč zasáhnout, pokusíme se ho ztlumit připlácnutím čepele, nebo ho zklepnout na druhý mantinel a tím zpomalit jeho rychlost. Když změníme dráhu letu, je to taky velmi účelová obrana, protože soupeř musí rychle měnit svou útočnou polohu.Nesnažíme se za každou cenu míč vracet zpět, protože má velkou rychlost a snadno jej můžeme dostat mimo hrací stůl. Vždy ale se snažíme míč zasáhnout a zpracovat ho.

2.3. Taktika hry.

Při samotném zápase je nejdůležitější vycházet z dobré obrany, protože míč, který prudce odpálíme na soupeřovu stranu, se tím rychleji vrací zpět. Míč při útoku neposíláme více než tři-krát za sebou na jedno a to samé místo. Snažíme se tyto místa střídat. Zároveň hledáme soupeřovu slabou stranu a tou se snažíme získat rozhodující výhodu. Například soupeř stojí s pálkou příliš před brankou, tím si otvírá prostor od mantinelů. Nebo nemá schopnost vykrýt rohy a míček, který se dostane do jednoho z rohů proklouzne pod rukou do vytíženého brankoviště a posléze i do branky a to opakovaně. Střídáme i rychlé střely s pomalejšími. Pomalejší míče se ale snažíme přesněji umísťovat do odrazových míst tak, aby posléze zkončily v brance. Rozhodně tyto pomalé míče neposíláme stále, ale jen zřídka. Pokud se sami dostaneme pod obrovský tlak, snažíme se soupeře zbrzdit třeba mrtvými míči a tím hru co nejvíce rozkouskovat. K tomu slouží i oddechový čas. Prostě za každou cenu musíme soupeře zastavit, když je rozjetej a my nemáme skoro vůbec kontrolu nad míčem. Nepoužíváme k tomu ale nesportovní chování, jako strkání do stolu, nebo si na rozhodčím vynucovat čas pro úpravu své výstroje, která je sice v pořádku, ale jako by nebyla.

Dovoleno je i nastřelování soupeřovy pálky hodně narotovaným míčem s jediným účelem a to aby soupeř neudržel míč a vyrazil ho mimo stůl nebo do středové desky.

Je netaktické přispůsobovat se hře, jakou tvoří soupeř, ale naopak musíme vnucovat svou hru. Když začne hrát pomalu, tak naopak musíme hrát rychleji. Jestli míč poslal protivník vícekrát podél jednoho mantinelu, snažíme se míč poslat do protilehlého rohu a tím ho překvapit. Jestli-že najdeme slabinu, snažíme se soupeře pořádně masírovat právě do tohoto místa a vytěžit co nejvíce.

Míč musíme mít pod kontrolou, když útočíme. Jinak si dáme vlastní gól a velice pomůžeme soupeři.

Nesmíme ale přemýšlení moc přehánět, protože potom se stane, že to překombinujeme a naše snažení bude bez tíživého zisku. Prostě si hrajeme s míčem. Dáváme pozor na míče, které mají velkou razanci. Takový míč námi vyslaný je jako naschvál snad ještě rychleji zpět, ale po druhém mantinelu a my stojíme před situací, kdy z útoku se umlátíme až si dáme vlastní gól.Bránit branku musíme i když útočíme či taktizujeme.

2.4. Střední hra a zakončení

Příprava na zakončení se jmenuje střední hra. Je to ta část hry, kdy se snažíme najít skulinku v soupeřově obraně. Zásada je, že míčky, které posíláme na soupeře musíme mít pod kontrolou a rychlé míče umět i chytat, aby se nedostali lehce k soupeři. Tím, že se snažíme hrát na jednu stranu a potom pošleme přesnou a umístěnou střelu do protilehlé strany můžeme střelit branku, protože je protihráč soustředěn jinde. Nebo se snažíme rozpohybovat obranu rychlými míčky, které střídavě dáváme vpravoa a vlevo. Často tato část hry trvá i několik minut a jen trpělivostí dokážeme svou výhodu využít ve svůj prospěch. Nesmíme zbytečně ztrácet míče a postupným útokem si připravujeme pozici k zakončení. Nakonec zjistíme, že v jednom bodě se soupeř zlomí a nestačí odvracet náš útok, právě tehdy začne chybovat a to je vyvrcholení střední hry.

Ale zakončit bezhlavě není dobré, soupeř v naší euforii jedním úderem může snadno prohodit míč za naší obranu a nečekaně skorovat. Musíme být trpělivý a výsledek se dostaví. Budeme zkoušet zakončit stejným způsobem vícekrát za sebou a pokud si soupeř ubrání svou slabinu, nezbývá nám, než hledat skulinku jinou. Dost často se tyto chyby po nějakém čase opakují.

2.5. Odrazy

Pokud tvrdě pracujeme na tréninku, tak v praxi budeme dobře připraveni používat odrazy od mantinelů podle rychlosti a postřehu našeho soupeře. Klasický jeden odraz od mantinelu většinou znamená, že míč neztrácí tolik na rychlosti a míří rovnou do branky. Ale pokud soupeř zná pravidlo, kdy se vrací před branku je jeden odraz málo ke střelení branky. Začátečník si říká, že je to bláznovství, aby dal gól s třemi odrazy od mantinelu. Ale nemá pravdu. Já to osobně velmi rád používám, protože při tom soupeř musí sledovat první odraz a automaticky se přesouvá na protější stranu, ale následuje druhý odraz a míč je rychlejší, než jeho přesouvání na třetí stranu. Tím soupeře zmátneme natolik, že nestíhá a branka je docela snadná. Pokud chceme více odrazů, musíme dát větší sílu při odpalu. Tento styl se používá převážně na rychlých stolech, u pomalejších volíme jen dva odrazy. Když si ověříme, jak hráč je schopen reagovat na naše tříodrazové míče, tak zkusíme několik jednoodrazových míčů a potom opět jeden tříodrazový míč. Vždy ale platí, že čím více odrazů, tím více se míček zpomalý. Taky rotace není už taková, jako u přímých střel.

2.6. Rohy a jak na to

Praváci mají problém s pravým rohem a u leváku je to samozřejmě levý roh. Máme několik způsobů, jak vybírat míčky v rozích a to buď z bekendu, forhendu, na placato či na stojato.

Začátečníci vybírají zásadně na placato stůj co stůj a to z bekendové strany. Jakýmkoliv jiným způsobem si přivodíme problémy, protože každé drobné zaváhání nás připraví o čas a tím i o možnost zachytit míč v rohu. Když už míč zastavíme, tak můžeme zvolit lehké posunutí do středu stolu před branku a odtud si už lehce poradíme s jeho odpinknutím. Když ale ihned vyrážíme míč hned po tom, co jsme ho zachytili, musíme myslet na druhý roh, který je úplně odkrytý a soupeř to dobře ví. V zápalu boje to ale mnohdy nevnímáme. Začátečníci neumí přesunout míč z rohu pryč a tak volí střelu, která se tím samým místem vrací zpět podél mantinelu.Potom jsme svědky, že takto míč putuje desetkrát, dvacetkrát tam a zpět. Dobří hráči ale dokážou přetočit pálku v pravém rohu do forhendu a rychlou křižmou střelou do protilehlého rohu trefit roh a branku.V rohu nám hodně pomáhá chránič ruky, tak toho využívejte, je to způsob, který je dovolený.

2.7. Co mít s sebou u stolu

Základem je vybavení pro hru, to znamená zkontrolovat si před hrou, než jdeme do herny, zda máme v pořádku brýle podle nejnovějších pravidel, chránič ruky – podíváme se na gumičky zda jsou dobře přišité nebo suchý zip a jiné zapínání a pálku.

Při stole shánět jednu z věcí je nedobré a může se stát, že buď nastoupíme s vypůjčeným vybavením, nebo nám rozhodčí zkontumuje zápas.

Mě se osvědčil malý batoh ve kterém mám náhradní brýle, chránič ruky, potítko na zápěstí a hlavně jednu i více pálek. Podle povrchu i nálady si můžu vyměnit pálku a tím změnit celý průběh hry, proto mám dřevěnou, laminátovou a třeba i gumou či jiným materiálem polepenou pálku. Nesmí chybět i malý ručníček.

Při zápasech je žízeň, tak jednu plastovou lahev s obyčejnou vodou, nebo lehce ochucenou dle chuti. Taky se najde pár sladkostí jako hořká čokoláda, bombony, pro získání energie hroznový cukr a jiné včetně žvýkaček.

Jako nezbytné nosím leokoplast bez podušky, abych si olepil prsty před odřením o brankovou čáru. Když se objeví krev, tak je dobré mít flastry s poduškou. A protože se občas pokazí chránič, mám i jehlu s režnou nití.

Možná řeknete, že to je až přehnané, ale většinu věcí jednou za rok náhle potřebuji a tak mě to nezabije, když to mám stále při sobě v herně. Jsem o to víc klidný při zápasech a můžu odevzdat u stolu vše, co je ve mně.

Můžete si k tomu přibalit nějaké to ovoce, ale to si při hře nesníte. Není na to dost času.

2.8. Kouč.

Začínající hráč většinou chodí na zápasy sám, ale jak se pomalu zlepšujeme, tak si kolikrát řekneme kamarádovi, aby nás šel povzbudit. A když je to dobrý kamarád, tak se i sám nabídne, že nám bude dělat kouče. Je to dobrá věc, protože nám v hodně situacích, kdy se nám nebude dařitpomůže dobrou radou. Kouč se dívá, jaký je k dispozici stůl, upozorňuje i na jeho nedostatky, nebo nám je schopen něco říct o hře soupeře. Pokud je to trenér, tak o to větší šanci máme pro vyhrání celého zápasu.

Ale radit se může jen, když máme například oddechový čas. Vyslechneme pokyny, jak soupeře porazit a snažíme se je co nejvíce dodržet.

Kouč stanovuje i techniku hry, ale hlavně takticky řídí celý náš boj. Pokud bude verdikt rozhodčího né moc dobrý, hráč dá pokyn kouči a ten se domlouvá s rozhodčím. Pokud nebude náš kouč přítomen, můžeme ho nahlásit v nepřítomnosti a až dorazí, tak se zapojí do zápasu.

Jakoukoliv reklamaci vyřizuje taky kouč za nás a pokud je koukavý, máme velkou šanci na to, abychom spor vyhráli.