1odpiky

Základy showdownové hry.

Při prvním kontaktu s touto hrou si každý připadá, jako by byl v jednom velikém rámusu, míček velkou rychlostí létá z jedné strany na druhou a přitom si neuvědomí, že při hře je míček někdy až příliš málo slyšet. Každý si postupně osvojuje pravidla hry, kdy a jak lze získa dva body a kdy jen jeden bod. Rozhodčí má vždy poslední slovo i když nemusí být jeho rozhodnutí vždy správné, ale má vždy pravdu. Showdown je jednou z nejdostupnějších her, když pomineme šachy nebo karetní hry, která je vhodná i pro ty hráče, kteří nemohou hrát např. goalball, dělat atletiku nebo jiný fyzicky namáhavý sport kvůli své zrakové vadě.

Doporučení:

Než-li budete chtít tuto hru vyzkoušet, sundejte si veškeré prstýnky, náramky nebo velké náhrdelníky. Týká se to hlavně žen a to na ruce se kterou budete hrát. Náhrdelník může velmi překážet, když se začneme potit a pokud se nahneme nad stůl může míč do velkého přívěšku narazit a poškodit ho. Nemluvě o tom, že je to už dotyk s částí těla, které je potrestáno jedním bodem. Dále nemějte jakékoliv mluvící zařízení jako hodinky, mobil či jiné elektronické či hrací zařízení vydávající zvuky. Velké naušnice doporučuji nenosit a pokud se bez naušnic neobejdete, zvolte drobné bez přívěšků a velkých ozdob.

Vlasy je lepší mít kratší, nebo je svázat či stáhnout, aby se hráč cítil lépe, když se začne potit. Ale pravidla tuto věc nějak neusměrňují a záleží na každém z nás. Jaromír Jágr byl vždy s dlouhým vlasem

a nikomu to nevadilo.

1.1. Základní pokyny.

Než-li se rozhodnete hrát Showdown, podívejte se, jak to hrají vaši kamarádi. Potom si jen tak zkuste vzít pálku do ruky, chránič prstů a trochu si pinknout. Nemusíte si hned brát klapky na oči. To, že první zápasy nebo sety prohrajete, vůbec nevadí. Je to úděl každého nováčka. V šachu se říká:

.. Až po 1000 prohraných partiích začneš být šachistou ..

no a u Showdownu je to podobné. Když se Vám tento sport bude líbit, nechte si podrobně vysvětlit pravidla, abyste měli větší přehled o tom, co si můžete dovolit a na co si máte dávat větší pozor. Pravidla se učte postupně, ne najednou. To může zájmu uškodit.Dříve používané míčky byly o mnoho lehčí a proto náraz do ruky nebyl tak bolestivý oproti míčkům, které se používají nyní v celém světě. Proto je nutné si opatřit dobré chrániče ruky a hlavně kloubů z vnější části, které nejvíce trpí při nástřelu. Ze začátku stačí i obvaz, bublinkový igelit nebo Flastry s poduškou. Později si opatříte chránič podobný cyklokrosařským, hokejovým, hokejbalovým nebo boxerským rukavicím, který Vám budou chránit nejcitlivější místa tj. všechny klouby a články prstů z vnější strany. V rukavicích musíte mít cit při držení pálky a nesmí příliš omezovat pohyb prstů, ale nesmí zvětšit objem ruky více než o předepsané 2 až 3 cm jak předepisují pravidla (zvětšení objemu konzultujte s hlavním rozhodčím dle nejnovějších vydaných pravidel). Je dobré mít chránič nebo tzv. potítko i na zápěstí, které se často odře o hranu kontaktní desky, hlavně tehdy, když se potíme a kůže je vlhká i citlivější.

1.2. Držení pálky.

Nejdůležitější ze všeho je způsob držení pálky. Většina začínajících hráčů neumí odhadnout sklon pálky a jak ji držíte, tak Vám vyráží jeden míč za druhým mimo hrací prostor. Je to k zlosti a jen delší praxe Vám ukáže správnost držení. Pálka musí být držena co nejvolněji, ne křečovitě, ale ne tak, že bude vypadávat z ruky při sebeprudčím míči. Mírně nakloněná směrem k hrací desce v max. 45 stupňovém úhlu a to i v případě, kdy se hráč natahuje hodně dopředu po míči. Tam je nebezpečí vyhození největší. Když bude pálka nakloněna směrem vzhůru, většina míčků se odrazí do středové desky nebo ven ze stolu. Dále je důležitá poloha pálky, která stojí celou plochou před brankou. Ze středu je obrana rohů nejjednodušší. Zároveň si bráníte branku ze předu před nenadálými míči. Rohy jsou jedním z nejjistějších míst ke střelení branky. Proto se rohy chrání plochou pálkou a ne na stojato. Nejnáročnější je ovšem ubránit pravý roh pro praváky a levý roh pro leváky, kdy se s pálkou musíme velmi rychle přesouvat k danému rohu a často míček nestihneme. Ten hbytě proklouzne podél rohu přímo do branky a začátečníci takto dostávají většinu gólů. Ve snaze najít co nejlepší obranu dávají i celou ruku s loktem do rohu, ale to se nesmí. Někteří hráči prozměnu vkládají koleno z venčí do branky, aby nemohli dostat gól a ani toto není přípustné.Proto se v poslední době montují na zadní stranukovové branky. Je mnoho pravidel, které brání hráči hrát, jak chce, ale i přesto je to hra velmi zajimavá a stojí za to něco obětovat.

1.3. Postoj a oblečení.

Ke hraní je dobré mít pohodlný sportovní oděv, který neškrtí, nebrání v pohybu a dobře saje pot. Sportovní obuv se většinou vyžaduje vzhledem k povrchům v hernách s podráškou, která nebarví a nedělá rýhy a čáry. Tričko s krátkým rukávem je nutno mít proto, aby rozhodčí viděl, kde se dotkne míč ruky nad zápěstím.Dlouhý plandavý rukáv by nám mohl způsobit mnoho dotyků s míčem, který se přesně nedá určit.Proto krátký rukáv.

Hráč by se neměl opírat tělem o přední stěnu stolu, ale ve vášni hry se chtě nechtě občas opře a to hlavně při odpalu míčů, které nejsou v blízkosti branky. Díky tomu se často stává, že hráč se stolem posouvá a to se nesmí. Nehrající ruka buťto zpočívá podél těla, za zády nebo je dovoleno se opírat o stůl tak, aby prsty nezasahovaly do hracího prostoru. Je důležité si osvojit postavení, protože hráč bez možnosti osahat si branku v průběhu hry musí vědět, kde se přesně nachází. K tomu slouží stálá poloha jedné z nohou, poloha nehrající ruky - dotýká se spodní, boční nebo horní hrany stolu a třetí možnost je naokamžik se dotknout prstem hrající ruky okraje brankové čáry nebo brankové hrany. Hráč může hrát jen z poza branky a není možné hrát ze stran - třeba nemůžete dosáhnout na míč, tak by jste oběhli stůl a odehráli z boku. Protože je hra založena na sluchu, každý hráč si musí najít sluchem tu nejlepší polohu náklonem hlavy, při které slyšení míčku je nejoptimálnější. Je to stejné, jako když posloucháme stereo rádio a najdeme si sklonem hlavy ten nejideálnější poslech. Někteří hráči se při hře velice předklánějí a tak si zlepšují poslech, ale soupeř může toho využít a vaše tělo nastřelovat díky odraženým míčům od pálky nebo díky skákavým míčkům. Na druhou stranu mírný předklon umožňuje lépe dosáhnout na míč, který jede pomaleji či je díky rotaci skoro na místě i když stále chrastí.

Doporučil bych předklon mírný.

Věci jako ledvinky nebo ještě horší šustivé tašky uvázané k pasusi ke hře vůbec nebereme a nosíme k tomu účelu jednoduchou tašku z látky, koženky či jiného nešustivého materiálu, kde máme nejen náhradnísoupravu na hraní, ale i lahev s limonádou a další potřebné věci. Tu si položíme k jedné z nohou stolu a tak jí máme kdykoliv při oddechovém čase k dispozici a nestrácíme čas hledánímtašky po celé místnosti.

Čepici s kšiltem také necháme v tašce, protože míček odražený dokáže vyskočit až do stropu a pokud by se trefil do naší čepice, budeme mít trestný bod. Je to i pohodlnější, protože se při hře hodně zapotíme.

1.4. Co s nervózitou. A trémou

Na začátku hry je každý hráč svým způsobem nervózní např. třesou se ruce, svíravý pocit žaludku, zvýšené pocení, namlouvání si, že automaticky prohrajeme se silným hráčem, celé tělo ztěžkne apd.

Čím dříve se hráč těchto pocitů zbaví, tím větší je šance na úspěch. Plně se soustředit na hru a je napůl vyhráno. Hráč se nesmí nechat znervóznit boucháním nebo škrábáním soupeřovy pálky o hrací desku, mluvením, častými protesty, hlasitými nadávkami a špatným rozhodováním rozhodčího. Hráč si musí uvědomit, že se může spolehnout jen na sebe a fairplay hru, nebo kouče. Nervózita je běžný jev u každého a jen málo kdo má nervy ze železa. Můžeme si vymyslet i pár slov na uklidnění jako: "Klid, je to jen hra" nebo "Jsem dobrý, dokážu to". Pro uvolnění zkuste např. Před zápasem si lehnout na zem a minutu zhluboka dýchat. Tím dostane tělo dostatek kyslíku a celkově se zklidníte. Ovšem recept všemocný není. Každý si musí vyzkoušet, co mu bude vyhovovat. Někdy pomůže talisman i kouč. Snad jediné, co mi nikdy nepomohlo je přítomnost někoho z rodičů. Za to přítel nebo přítelkyně dělá divy!

Ale všeobecně platí se pořádně rozcvičit, rozhejbat a protáhnout hlavně svaly na rukou či zádech. Někdy pomůže i obyčejná žvýkačka, která zlepší pocit sucha v ústech. V průběhu zápasu přichází nervozita opakovaně, když přestáváme mít míč pod svojí kontrolou. Pokud dostaneme více gólů za sebou je rozhodně na místě si vzít oddechový čas a poradit se s koučem.Pokud ale neuděláme nic, tak rychle prohrajeme set i zápas.

1.5. Pravidla jsou základem hry

Základem celé hry je ovládat pravidla, které nám někdy pomůžou, ale většinou nás upozorňují na to, co vše nesmíme dělat. Je to jednou ze základních věcí, které se nám po nastudování dostanou pod kůži a již nám nebrání ve hře. Nejdůležitější je podání a vyhozené míče. Když bránit branku, tak s pálkou před brankou a né v brankovišti atd. Pravidla schvaluje showdownová subkomise IBSA s platností na čtyři roky. V dnešní době se již dělají menší úpravy v pravidlech, které tolik neovlivňují hru, pomineme-li zkracování pálky. Součástí pravidel je soutěžní řád a disciplinární řád. Každý právník říká „Neznalost zákona neomlouvá“ a v showdownu to platí také. Vědět jak podat protest je také velmi důležité, stejně tak využití oddechového času.

Proto doporučuji velmi pozorně číst všechny pravidla a nebát se i zeptatse rozhodčího, proč byl verdikt takový a ne jiný. Samozřejmě to můžete dělat mimo zápas, nebo při přerušení hry. Vždy ale formou slušného dotazu a ne způsobem ukřivděného, protože rozhodči dokud nezkončí zápas může toto považovat za nesportovní chování. Upozornit na sebe můžete zvednutou rukou, jako ve škole po té, co rozhodčí odpíská a tím přeruší hru. Volat na něj nedoporučuji.

Pokud se budeme ptát hodně často, třeba při každém druhém přerušení hry, může to rozhodčí taky brát za nesportovní chování.

Dle pravidel se protesty vždy podávají po ukončení zápasu asi do 15 minut námitkové komisy. Musí u toho být vidomý svědek, který svým zrakem Vaší stížnost popíše a potvrdí což je mnohdy velký problém. Dost často nám kouče dělá spoluhráč, který v nejlepším případě je alespoň slabozraký. Snad v budoucnu se mnohé změní, pokud se bude moct udělat videozáznam celé situace a ta bude připuštěna k obhajobě hráče. Doposud se tak nestává ani na mistrovství světa, což je velká škoda.

1.6. Vysvětlivky pojmů

a) Branka: branková jamka pod úrovní hrací desky a výřezen v zadní stěně nad jamkou.

b) Brankoviště: branka včetně 5 cm široké čáry kolem branky.

c) Kontaktní deska: opěrná deska nad brankou v šíři 5 cm do hracího prostoru + tloušťky mantinelu.

d) Středová deska: deska uprostřed stolu umístěna nad mantinelem.

e) Hrací prostor: velikost hrací desky včetně mantinelů směrem vzhůru.

f) Mrtvý míč: míč, který se zastavil, nebo není vůbec slyšet.

g)Hrací ruka: hrající ruka včetně zápěstí a dle pravidel 2 cm nad zápěstí.

h) Nový míč: pokud rozhodčí se upískl, nebo nestihl posoudit některou situaci, nařídí nové podání bez trestních bodů.

i) Time out - Oddechový čas je určen pro pausu ve hře. Může si jí hráč nebo kouč vybrat jen jednou v setu a to v čase přerušené hry.

j) tie-break: Za stavu 16 : 16 se hraje poslední míč – náhlá smrt, ale v nových pravidlech již není.

k) písknutí rozhodčího: jedno písknutí je zastavení hry, dvojí písknutí je když padla branka, trojitý písknutí ukončuje set.

l) Wordtime: pracovní čas před zápasem, kdy si hráči můžou zatrénovat.

m) Dotyk těla: míček se dotkne našeho těla nad hracím prostorem kroměhrací ruky.